Proč by tě měl náš příběh zajímat? Může ti pomoci najít v životě více důvěry, pevnosti a odvahy žít svůj život tak, jak si přeješ ty a nikdo jiný. Také se může dostavit efekt pozitivní inspirace k tomu jít stále dál... ono nám všem stejně nic jiného nezbývá ;-)

2013 = rok zvratu

Je podzim 2013 a my dva popíjíme Merlota v miniaturním pokojíku a povídáme si o životě. Našim společným tématem bylo bydlení někde na kopci v přírodě. A jak už to u mladých (zpravidla systémově finančně chudých) lidí bývá, tak nároky na kvalitu takového "sídla" byly pod hranicí všech norem.

Hlavní je louka, příroda a klid. Koupelna a záchod? To počká! 

V té době se podařilo občas navštívit také roubenku na kouzelném místě nedaleko Rožnovem pod Radhoštěm o kterou se nestíhal staral náš kamarád. Majitelka tohoto domu měla poněkud neobvyklý způsob pachtovního nájmu a sice: "starejte se mi o nové přírůstky z kozí farmy a můžete tu bydlet". Absence záchodu nás neodradila a po krátké schůzce s majitelkou jsme se rozhodli, že do toho jdeme. Odcházíme tak s klíčky od roubenky na krásném místě v naší kapse. Nechali jsme si dole v Rožnově jen malý pidipokojík na občasné přespání/prání/koupel atd. Zkrátka jsme se rozhodli, že chalupařit budeme prakticky nonstop.

2014 = hospodaření naplno

Co udělá s lidmi život prakticky bez peněz, na samotě s výhledem na půlku Beskyd, kteří mají navíc na krku vlastní obživu a stádo koz? Chtělo to disciplínu, odvahu a značnou dávku bohémské improvizace. Z počátku to bylo dost tvrdé. Najednou máte zodpovědnost (roubenka, louky, les a státo koz) a práci kolem toho všeho a nemůžete se vycuknout ani na půl dne. Zároveň se ocitáte prakticky v ráji, což je sama o sobě dost netradiční kombinace.

Byli jsme šťastní a "uvěznění" v ráji...

První rok nás hnala láska, prostor svobody a klid, takže jsme zvládali vše celkem obstojně, ale následující rok už byl o dost náročnější. Postupně jsme si všímali, že jsme stále unavenější. V té době jsme ještě navíc oba denně chodili do práce (klasické ležaté osmičky). Mirka pracovala na základní škole jako asistentka pedagoga a následně přesedlala jako lektorka v lesní školce. Marek pracoval jako grafik v jedné agentuře v nedalekém Valašském Meziříčí. A upřímně oba tušili, že to takhle dál nejde. A když to tak dál nejde, tak stačí prásknout do kočáru a změnit to.

2016 = rok probouzení

Za dva roky na samotě máte krom práce, také dost času koukat do krajiny a přemýšlet o životě. Všichni bývalí kamarádi, až na pár výjímek z našeho života zmizeli. Najednou jsme byli na všechno sami, ale to je člověk vlastně vždy, jen si to v tom klidu uvědomuje až na dřeň.

Nebylo lehké opustit vzorce chování, společenské normy, zažité standarty a především psychologické bolístky a křivdy z minulosti. Pochopitelně jsme si sebou nesli i vlastní tělesné bolesti a celou hordu somatických onemocnění, kterými dnes trpí prakticky celá populace. V klidu a na samotě se tohle začne léčit, ale bolí to. Rozhodně to není pro každého, ale stojí to zato.

Nevhodné umístění domu na spodní vodě, somatické degenerace a různé psychické a tělesné trable se začaly řešit, až ve chvíli kdy se v naší domácnosti objevilo doslova kouzelné "Světílko" Somavedic. Zkušenost se Somavedicem je kapitola sama pro sebe a taky proto máme na blogu sepsaný samostatný článek. Ve stručnosti se Marek během pár měsíců ocitl na živnosti a dělal na dálku, Mirka se po pár návštěvách Bicomu vyklubala v ještě krásnějšího a silnějšího motýla a také odešla ze zaměstnání... a najednou se daly věci do pohybu. Vše fungovalo tak nějak s lehkostí a obecně jsme se cítili mnohem lépe. Došlo u nás i k jakémusi niternému rozbřesku.

Tohle byl zkrátka ten zlomový rok, který přínesl něco co jsme nečekali... Vítr do plachet!

2017 = splněná přání

V těchto letech se podařilo Mirce vytřepat z knihy papírek z roku 2012 na kterém poměrně podrobně popsala jaký život si přeje. Bylo to několik vět ve kterých si přála milujícího partnera se kterým si bude rozumět, tři kozy, pec na keramiku, dům na kopci, vyrábět kvalitní masti, mýdla, sýry atd. Ve chvíli kdy tohle psala neměla nic z toho ani v náznacích. Ale její víra, vůle a důvěra byla silnější. A teď se podržte, protože se jí tohle přáni na malém papírku splnilo do puntíku prakticky za několik měsíců! Tohle byla silná káva jak pro nás, tak pro všechny se kterými jsme se o tuto kuriozitu podělili. Ve zkratce o ní víš i ty... důkaz? Život sám! 

Přání se zkrátka plní, ať jste v jakékoli životní situaci. Občas se také stává, že přání se zhmotní a spadne rovnou z nebes ;-)

V těchto letech se náš pobyt na chalupě stal spíše nepřetržitou dovolenou. Měli jsme za sebou přes stovku odchovaných malých koziček (nezabíjeli jsme a ani jedno nezemřelo), dvě vlastní dospělé kozy, které nám dávaly mléko na sýr, kolem chalupy se na louce pásly ovce, Mirka pálila keramiku a celkově jsme to už měli vše pod palcem. Jediné co drhlo byla majitelka nemovitosti. S odstupem času se domníváme, že nám tu pohodu snad začala závidět, ale odpouštíme jí i sobě, protože to co přišlo potom jsme zkrátka chtěli zažít. Před námi si tohle místo spoustu lidí zamilovalo, ale jen hrstka to po čase nezvládala jak po psychické, tak po fyzické stránce. 

Více fotek Mirčiny tvorby naleznete na jejím webu: miruslava.cz

2018 = jedeme dál

Tohle byl sakramentsky náročný rok. Po poměrně silných letech na roubence nám majitelka, tak nějak trochu pozdě oznámila, že nám neprodlouží smlouvu na další rok. Měli jsme prakticky 3 týdny najít bydlení, kam bychom mohli nastěhovat nás dva, pejska, kočku, 2 kozy a keramickou dílnu + běžné vybavení domácnosti. V takovémto případě nehledáte byt, ale dům s pozemkem a se stodolou. Jenže takový pronájem se díky komercializaci Beskyd nachází dost těžko, protože z těchto míst a nemovistostí jsou z 99% VIP chaty a ubytování (jako domorodí říkáme z prominutím - VIPičené). Pro mladé lidi našeho typu žalostná situace, kterou si málokdo uvědomuje. 

Nedivme se, že mladí lidé utíkají do měst a venkov se vylidňuje. Žít na venkově si mohou dnes dovolit milionáři, hypotékaři, dědicové nebo děti štěstiny ;-)

Takže začalo rozsáhlé pátrání, které by samo o sobě vydalo na knihu s názvem: "Najdi si místo na klidném místě v přírodě do třech týdnů". Našli jsme pěkný dům na samotě bez možnosti příjezdu, bez internetu a do roka bychom se museli stěhovat. Do cesty nám přišel také dům na úpatí Chřibů kde bylo asi 40 hektarů sadů a každý rok desítky tun plodů, ořechu, mišpulí, švestek a jablek... Jenže soused byl vyhlášený burák a navíc by nás čekalo na starost  130 ovcí, takže jsme do toho nešli. I odmítnutí patří k životu, ať může přijít něco dalšího.

Rozhodli jsme se oslovit i naše rodiny. Z Mirčiny strany to bylo neprůchozí a z Markovy strany by to sice šlo, ale znáte to. Už jste se naučili nějak fungovat a to poslední co chcete jsou rodiče, kteří Vám připindávají do života (nic proti nim, milujeme je, jak jen to jde). Nakonec jsme se přestěhovali na pár týdnů ke kamarádovi na chalupu, ale i tam se vyskytly problémy v uzavírání dohod a celkově to byl neskutečný nářez, takže ačkoli jsme nechtěli, rozhodli jsme se kvůli blížící se zimě přesídlit na rodnou hroudu k Markově rodině.

2018 - 20 = roky prozření

Naprosto vyčerpaní jsme si sedli po dvou stěhováních v krátkém čase, včetně našeho mini zoo a úklidu statku do Markova malého dětského pokojíčku. Věděli jsme, že jsme na dně a je to takový ten pocit, kdy jste vděční, že máte střechu nad hlavou. Tohle byl silný detox na mnoha úrovních. Jestli jste byli někdy na rodinných konstelacích, tak ty jsme toho času právě započali a měli je naživo den za dnem u rodičů. Velký mazec a očistec!

Víno musíte pořádně vylisovat, aby vykapalo to nejlepší ;-) 

Nicméně jsme postavili nedaleko malý kozín a obydleli podkroví, které nemělo zapojenou koupelnu ani kuchyň, ale upřímně... to už nám bylo jedno. Vyhráli jsme jedno patro. Jakmile jsme to rozdýchali, tak začaly přicházet nové výzvy. V roce 2019 jsme uspořádali malý rukodělný/hudební festival Mravenčení, kde jsme si organizačně, fyzicky i psychicky sáhli na pomyslné dno. Ale bylo to svým způsobem nádherné. Věděli jsme, že musíme zase dál, ale jak, když nemáte na účtě miliony? V takovýchto chvílích je třeba se obrátit na vnitřní sílu, kterou má každý člověk v sobě. A my se rozhodli, že se vezmeme. Uspořádali jsme pidi-svatbu v pěti lidech a ve vichřici jsem se 23. 9. 2018 na kopci u stromu vzali a slíbili si, že na všechno budeme spolu. A začalo se nám dařit... zase jsme měli vítr v plachtách... ale už to nebyla lodička, ale pořádná plachetnice!

2020 - 21 = roky vzletu

Po mnohých zklamáních, prozřeních, pádech a kotrmelcích jsme se rozhodli se životem a mezilidskými vztahy trochu méně babrat a to se učíme doteď. Začali jsme být silnější, zkušenější, rychlejší, pevnější a nekompromisnější a přesto zároveň milujícími a chápajícími lidmi a to si dovolíme tvrdit nahlas... z očí do očí, ze srdce do srdce. Došlo nám, že svět nezachráníme, ale v prvé řádě je třeba zachránit sebe sama. V krátké době po svatbě se nám začalo výrazně lépe dařit také finančně, takže jsme se pokoukávali kam přesídlíme. Našlo se hodně pohodové, klidné a svým způsobem exkluzivní místo na kopci v turisticky vyhlášené Ostravici mezi dvěmi největšími horami Beskyd.

V těchto dvou letech jsme po materiální stránce hodně vyrostli. Asi nejklíčovější "investice" pro nás, rodinu a přátelé je nadále Somavedic, ale abychom vše ještě urychlili, tak nám "přiletěl" do rodiny biorezonanční přístroj Bicom, který zde jen těžko vysvětlit v pár řádcích. Více o Bicomu na samostatné stránce zde.

Co bude dál přesně nevíme, ale cítíme, že to bude stály vývoj a posun kupředu. Přijdou nová setkání, nová pochopení, nové výzvy, nové radosti, nové poznání... a tak to máme rádi. Bůh, Absolutno, Velký Šéf prostě moc nefandí nudě a stagnaci a každý kdo se nebojí nového, tak ten získává podporu... to už víme a jsme za to vděční. Děkujeme. 

Neúnavně jedeme dál, milujeme a děláme co chceme...

2022 = pokračujeme

Příběh pro rok 2022 píše momentálně sám život. Velkou novinkou byl přírustek do naší smečky. Pořídili jsme si Barzoje nebo spíše Barzojku Kiru ;-) Jedeme dál.

Mirka se naplno pustila do výchovy a socializace Kiry. Od jara do léta proběhlo 10 společných venčení díky skupině na facebooku přímo v okolí Ostravice. A mnoho neoficiálních setkání s pejskáři a pejsky. Tento rok se nám vryje do paměti jako rok ve znamení krásných a často doslova obřích pejsků ;-)

Další články na blogu